Azyl a migrace

Terminologický slovník

Terminologický slovník

• Acquis communautaire - souhrn veškerého platného práva Evropských společenství, které zavazuje všechny členské státy v rámci Evropské unie;
• azyl - ochranný pobyt, který stát poskytuje příslušníku jiného státu nebo osobě bez státní příslušnosti v souvislosti s jejím pronásledováním zpravidla z důvodů politických (v ČR jsou důvody udělení azylu specifikovány v zákoně o azylu);
• azylant - cizinec, kterému byl udělen azyl;
• azylové zařízení - zařízení zřizovaná ministerstvem vnitra, která slouží k ubytování žadatelů o azyl či azylantů. Podle účelu se rozlišují tři druhy: přijímací středisko, pobytové středisko a integrační azylové středisko;
• bezpečná třetí země - podle zákona o azylu se bezpečnou třetí zemí rozumí stát jiný než stát, jehož je cizinec státním občanem, ve kterém cizinec pobýval před vstupem na území, a do kterého se může tento cizinec vrátit a požádat o udělení postavení uprchlíka podle mezinárodní smlouvy, aniž by byl vystaven pronásledování, mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu. Přichází-li žadatel o azyl ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou;
• bezpečná země původu - podle zákona o azylu se bezpečnou zemí původu rozumí stát, jehož je cizinec státním občanem, v němž státní moc dodržuje lidská práva a je způsobilá zajistit dodržování lidských práv a právních předpisů. Bezpečnou zemi původu neopouštějí její občané z důvodů pronásledování za uplatňování politických práv a svobod, nebo ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Jedná se o stát, který ratifikoval a dodržuje mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a který umožňuje činnost právnickým osobám, které dohlížejí nad stavem dodržování lidských práv. Přichází-li žadatel o azyl ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou třetí zemi, lze jeho žádost zamítnout jako zjevně nedůvodnou;
• Bezprostřední použitelnost práva Společenství - kromě toho, že právo ES je závazné pro všechny instituce Společenství a členských států, tak také bezprostředně propůjčuje práva a ukládá povinnosti občanům Evropské unie;
• cizinec - osoba bez státního občanství daného státu. Podle cizineckého zákona se cizincem rozumí fyzická osoba, která není státním občanem České republiky včetně občana Evropské unie;
• cizinecký zákon - právní norma upravující podmínky vstupu a pobytu cizince na území České republiky, včetně jeho vycestování z území a vymezuje působnost Policie ČR, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí v této oblasti státní správy - zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (cizinecký zákon);
• dobrovolná repatriace - dobrovolný návrat cizince do země původu nebo jiného státu. Stát může, je-li to ve veřejném zájmu, nést náklady spojené s návratem žadatele o azyl nebo cizince, s kterým je vedeno řízení o kasační stížnosti;
• dobrovolný transfer - v souvislosti s Dublinským systémem se jedná o cestu žadatele o azyl do odpovědného členského státu, kdy tato osoba cestuje samostatně. Je pouze stanoveno místo v odpovědném členském státě, kam se má žadatel dostavit a kdy tak má učinit;
• dočasná ochrana - doplňující forma ochrany k institutu azylu. Dočasná ochrana má být poskytována osobám vyžadujícím pomoc mezinárodního společenství, a to v případě jejich hromadného přílivu na území jednotlivých států, kdy by hrozilo, že stávající azylový systém by byl zahlcen velkým počtem žádostí o azyl. Dočasná ochrana je časově omezenější institut než právo azylu;
• Dublinský systém - označení používané pro mechanismus, kterým je určován stát odpovědný za posouzení žádosti o azyl podané na území členských států Evropských společenství státním příslušníkem třetího státu;
• emigrace - změna místa pobytu směrem z regionu;
• emigrant - osoba, opouštějící zemi za účelem vystěhování do ciziny;
• Eurodac - elektronická databáze otisků prstů využívaná v rámci Dublinského systému;
• Evropské sdružení volného obchodu (ESVO) - toto sdružení bylo založeno z iniciativy Velké Británie poté, co rodící se Evropské hospodářské společenství odmítlo přijmout Británii, podmiňující své členství v něm respektováním řady specifických britských požadavků. Stockholmská smlouva o založení ESVO byla podepsána 20.11.1959 a vstoupila v platnost 4.1.1960. V současné době je členská struktura ESVO tvořena jen 4 členskými státy: Island, Norsko, Švýcarsko a Lichtenštejnsko.
• Evropský hospodářský prostor (EHP) - 1.1.1994 vstoupila v platnost Smlouva o Evropském hospodářském prostoru, kterou uzavřely mezi sebou státy Evropského sdružení volného obchodu (bez Švýcarska) na straně jedné a Evropských společenství a jejich státy na straně druhé. Cílem této smlouvy bylo vytvořit prostor, který by zahrnoval jak státy Společenství, tak i státy představující Evropské sdružení volného obchodu.
• Charta základních práv EU - na zasedání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 byla přijata Charta základních práv EU. Charta reagovala na potřebu upravit práva občanů členských států přímo k EU. Je to rozsáhlý dokument, který není právně závazný, ale jeho politický význam je značný. Charta obsahuje tři základní kategorie práv:
  • základní práva a svobody tak, jak vyplývají z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv (1950)
  • práva svobody občanů EU ve vztahu k ES
  • sociální práva, jak vyplývají z Evropské sociální charty.
• imigrace - změna místa pobytu směrem do regionu;
• imigrant - osoba, přicházející do země za účelem pobytu dlouhodobějšího charakteru;
• integrace cizinců - proces postupného začleňování imigrantů do struktur a vazeb společnosti domácího obyvatelstva. Jedná se o komplexní jev, který je přirozeným důsledkem migrace a který má své politické, právní, ekonomické, sociální, kulturní, psychologické a náboženské aspekty;
• integrační azylové středisko - azylové zařízení sloužící k přechodnému ubytování azylantů;
• migrace - přesun jednotlivců i skupin v prostoru, který je spolu s porodností a úmrtností klíčovým prvkem v procesu populačního vývoje a výrazně ovlivňuje společenské a kulturní změny obyvatel na všech úrovních. S ekonomickým rozvojem se intenzita migrace neustále zvyšuje;
• monitorovaný transfer - v souvislosti s Dublinským systémem se jedná o cestu žadatele o azyl do odpovědného členského státu, žadatel je doprovázen do místa nastoupení do dopravního prostředku úřední osobou členského státu realizujícího transfer;
• nepřímý účinek směrnic ES - členské státy musí učinit veškerá vhodná obecná i zvláštní opatření k plnění závazků, které vyplývají z práva Společenství nebo jsou důsledkem činnosti orgánů Společenství. Tato povinnost se vztahuje na všechny orgány členského státu, tedy i na soudy. Z tohoto důvodu tak mají soudy povinnost zajistit, aby interpretací národního práva nedošlo k rozporu s textem směrnice a cíly, jichž má směrnice dosáhnout, i přestože směrnice nebyla státem provedena. Směrnice tedy není implementována do národního práva členského státu, ale přesto musí být aplikována v členském státě, a to nepřímo, pomocí interpretace národních soudů;
• nezletilé osoby bez doprovodu - na základě nařízení ES se jedná o svobodné osoby mladší 18 let, jež vstupují na území členských států EU bez doprovodu dospělé osoby, která za ně podle práva nebo podle zvyklostí odpovídá, a to po dobu, po kterou se skutečně nenacházejí v péči takové osoby; tato definice zahrnuje i nezletilé osoby, jež jsou ponechány bez doprovodu po vstupu na území členských států;
• občanství Evropské unie - občanem Unie je každý, kdo je občanem členského státu EU. Občanství Unie však nenahrazuje, nýbrž doplňuje státní příslušnost členského státu. Občanství EU bylo zavedeno Maastrichtskou smlouvou a vyplývají z něho určitá práva a povinnosti. Občanství unie přináší zvláštní práva:
  1. Svobodu pohybu a usazení se kdekoli v EU
  2. Právo volit a být volen do obecní samosprávy a do Evropského parlamentu v místě trvalého pobytu
  3. Diplomatickou a konzulární ochranu orgány jakéhokoli členského státu Unie
  4. Petiční právo k Evropskému parlamentu
  5. Právo obracet se na evropského ombudsmana.
• PHARE - program PHARE vznikl v roce 1989 po kolapsu komunistických režimů ve střední a východní Evropě. Jeho cílem bylo napomoci postkomunistickým zemím při rekonstrukci jejich ekonomik. Původně se tento program týkal pouze Polska a Maďarska, ale postupně byl otevřen i pro další země;
• pobytové středisko - azylové zařízení sloužící k ubytování žadatele o udělení azylu do doby nabytí právní moci rozhodnutí o jeho žádosti o azyl;
• pravomoci Společenství - jedná se o pravomoci, které jsou přeneseny na Společenství v určitých oblastech. Znamená to, že Evropská společenství jsou oprávněna jednat jen v rámci uzavřených smluv.
• primární právo - soubor smluv a právních aktů ES. Jedná se o zřizovací smlouvy, jejichž součástmi jsou i přílohy, protokoly, prohlášení, jakož i smlouvy, které novelizovaly tyto smlouvy;
• prohlášení o úmyslu žádat o azyl - písemný nebo do protokolu učiněný projev vůle cizince, ze kterého je zřejmé, že cizinec hledá v České republice ochranu před pronásledováním. Pro účely poskytování zdravotní péče a bezplatného poskytování ubytování, stravy a dalších služeb se hledí na cizince jako na žadatele o azyl. Po tuto dobu rovněž nelze ukončit pobyt cizince na území;
• přednost práva Společenství - v podstatě v žádné ze Smluv Společenství není obsažen předpis, který by stanovil, že právo Společenství je národnímu nadřazeno, nebo že je mu naopak podřízeno. Přesto přednost práva Společenství přichází v úvahu jen u těch ustanovení práva Společenství, která mají přímý účinek v členských státech. V žádném případě nejde o nadřazenost celého právního řádu Společenství nad celým právním řádem členského státu. Nadřazenost se projevuje v případě rozporu mezi konkrétní normou práva Společenství a konkrétní normou vnitrostátního práva členského státu, dopadají-li obě na tentýž právní vztah;
• překážky vycestování - podle zákona o azylu se jedná o objektivní skutečnosti v zemi původu žadatele o azyl, při jejichž zjištění nelze ukončit jeho pobyt na území České republiky;
• přijímací středisko - azylové zařízení, ve kterém jsou podávány žádosti o udělení azylu a které slouží k ubytování cizince do doby provedení identifikačních a zdravotních úkonů;
• rovné příležitosti - dva klíčové prvky všeobecného principu rovných příležitostí jsou zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti (článek 12 Smlouvy o založení Evropského společenství) a stejné odměňování mužů a žen za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty (článek 141 Smlouvy o založení Evropského společenství). Měly by být používány ve všech oblastech, zvláště ekonomické, sociální, kulturní a v rodinném životě;
• řízení o udělení azylu - výkon správních činností směřující k posouzení skutečností uvedených v žádosti o udělení azylu v souladu s příslušnými právními normami, je zahájeno podáním žádosti o udělení azylu;
• sekundární právo - právní nástroje Společenství:
  • nařízení (regulation) - závazný akt normativní povahy, zavazující jak členské státy, tak i jejich vnitrostátní subjekty práva v celém svém rozsahu. Nařízení je přímo aplikovatelné;
  • směrnice (directive) - zavazuje členské státy, jen co se týče zamýšlených dosažených výsledků. Směrnice předepisuje jen výsledek, jehož má být dosaženo, zatímco formy a metody dosažení tohoto cíle zůstávají na vůli členských států. Směrnice obsahují lhůtu, do jejíhož ukončení musí být zapracovány do vnitrostátního práva;
  • rozhodnutí (decision) - zpravidla individuální akt zavazující pouze subjekty, jimž je adresován; doporučení a stanovisko (recommendation and opinion) - nejedná se o právní akty a nejsou tedy právně závazná;
• Schengen - lucemburské město, nalézající se na trojmezí států Beneluxu, ve kterém došlo dne 14.6. 1985 k podpisu "Schengenské dohody" a dne 19.6. 1990 i "Schengenské prováděcí úmluvy". Tento pojem se často používá jako zjednodušené označení schengenské spolupráce, která vytvořila chybějící instrument k naplnění volného pohybu osob a přepravy a pohybu zboží;
• schengenské acquis - rozumí se jím Schengenská dohoda, Schengenská prováděcí úmluva, Protokoly a úmluvy o přistoupení k Schengenské dohodě a Schengenské prováděcí úmluvě s příslušným Závěrečným aktem a prohlášeními a Rozhodnutí a prohlášení Výkonného výboru a akty k provedení úmluvy, které byly vydány orgány, na něž Výkonný výbor přenesl své rozhodovací pravomoci;
• Schengenský informační systém - společný informační systém států zapojených do schengenské spolupráce, umožňující orgánům určeným členskými státy přístup k záznamům o osobách a věcech při provádění hraničních kontrol a ověřování a jiných policejních a celních kontrol ve vnitrozemí a pro účely řízení o udělování víz, vydávání povolení k pobytu a řízení s cizinci;
• společný postoj - právní nástroj, který Radě EU umožňuje definovat postoj Unie k jednotlivým problémům. Členské státy jsou pak zavázány uskutečnit jednomyslně přijatá rozhodnutí Rady, a to jak na domácí půdě, tak i v zahraniční politice. Společný postoj zavedla Maastrichtská smlouva v části, která se týká spolupráce policie a justice. Amsterodamská smlouva začlenila tento instrument do nové hlavy VI Smlouvy o Evropské unii;
• státní příslušník třetí země - osoba, která není občanem Evropské unie ve smyslu čl. 17 odst. 1 Smlouvy o založení Evropského společenství;
• subsidiarita/princip subsidiarity - princip, který má zajistit, aby všechna opatření byla přijímána co nejblíže občanům, tedy na nejnižším stupni správy, který umožňuje jejich realizaci nebo výkon. Jinými slovy, Unie nepřijme opatření (s výjimkou oblastí spadajících do její výlučné pravomoci), pokud je efektivnější učinit toto opatření na národní, regionální nebo lokální úrovni;
• TAIEX (the Technical assistance exchange office) - úřad pro výměnu informací o technické pomoci, který byl zřízen Evropskou komisí a původně měl napomáhat při přejímání a implementaci legislativy jednotného trhu v zemích střední a východní Evropy. Rozhodnutím Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se staly cílovou skupinou všechny kandidátské státy. TAIEX pracuje s veřejnou správou v kandidátských a členských státech. Poskytuje právní texty acquis Společenství, organizuje výukové semináře a návštěvy expertů v zemích, které o to projeví zájem;
• transfer s eskortou - v souvislosti s Dublinským systémem se jedná o cestu žadatele o azyl do odpovědného členského státu, kdy je žadatel v doprovodu eskorty předán orgánům odpovědného členského státu;
• uprchlík - státní příslušník třetí země, jemuž bylo přiznáno právní postavení uprchlíka ve smyslu Ženevské úmluvy, a který je oprávněn pobývat na území členského státu. V ČR je osoba, které bylo přiznáno postavení uprchlíka, označována jako azylant;
• Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) - mezinárodní instituce v rámci OSN zaměřená na poskytování pomoci uprchlíkům;
• vnější hranice - na základě Schengenských dohod se vnější hranicí rozumí hranice smluvních stran na zemi a na moři, jakož i letiště a námořní přístavy, pokud nejsou vnitřními hranicemi;
• vnitřně vysídlená osoba - osoby nacházející se v obdobně nepříznivém postavení v zemi původu jako uprchlíci. Tyto osoby však na rozdíl od uprchlíků nehledají ochranu v jiném státě, ale zůstávají v zemi původu, aniž by překročily státní hranici do sousední země;
• vnitřní hranice - na základě Schengenských dohod se vnitřní hranicí rozumí společné pozemní hranice smluvních stran, jakož i jejich letiště pro vnitřní lety a jejich námořní přístavy pro pravidelná trajektová spojení výlučně z přístavů a do přístavů na území smluvních stran, bez přerušení plavby v přístavech mimo toto území;
• zákon o azylu - právní norma upravující azylovou problematiku v ČR v souladu s mezinárodními dokumenty, především vstup a pobyt cizince žádajícího Českou republiku o ochranu, průběh azylového řízení, práva a povinnosti žadatelů o udělení azylu a azylantů, péči o žadatele o udělení azylu, státní integrační program - zákon č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu);
• zařízení pro zajištění cizinců - zařízení provozované Policií ČR, do kterého je umístěn cizinec na základě rozhodnutí o zajištění. Policie je oprávněna zajistit cizince z důvodů neoprávněného vstupu na území, za účelem předání cizince podle mezinárodní smlouvy a v určitých případech také na základě zahájení řízení o správním vyhoštění;
• zásada přímého účinku - v českém vnitrostátním právu odpovídá pojmu „přímý účinek“ pojem „bezprostřední vnitrostátní závaznost. Znamená, že vnitrostátní subjekt (jednotlivec) se může přímo dovolávat přímo účinné normy, která existuje mimo rámec vnitrostátního práva, a soudní nebo jiný státní orgán je povinen tuto normu na vztahy vůči jednotlivcům bez dalšího aplikovat;
• země původu - země, jejímž je žadatel o azyl státním příslušníkem. V případě, že jde o osobu bez státní příslušnosti, je to stát jejího posledního trvalého bydliště. Tím se rozumí stát, kde osoba bez státního občanství před vstupem na naše území pobývala a vytvořila si k tomuto státu vazby trvalejší povahy;
• zjevně nedůvodná žádost o udělení azylu - žádost, která naplňuje znaky § 16 zákona o azylu (zejména v případě, kdy žadatel uvádí pouze ekonomické důvody, uvádí nesprávné údaje o své totožnosti, přichází z bezpečné země původu nebo ze třetí bezpečné země a jiné). Žádost je zamítnuta ve zkráceném řízení;
• zpětvzetí žádosti o azyl - úkony, jimiž žadatel o azyl ukončí řízení, které bylo zahájeno podáním jeho žádosti o azyl, v souladu s vnitrostátním právem buď výslovně, nebo konkludentně;
• žadatel o udělení azylu - podle zákona o azylu se jedná o cizince, který požádal Českou republiku o ochranu formou azylu. Postavení žadatele má od okamžiku podání žádosti o azyl po dobu správního řízení o udělení azylu a po dobu soudního řízení o žalobě proti rozhodnutí ministerstva;
• žádost o udělení azylu - formální akt žádosti o poskytnutí mezinárodní ochrany před pronásledováním; na tiskopise upraveném zákonem; okamžik zahájení azylového řízení;
• Ženevská úmluva - úmluva o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna 1967;

• Encyklopedie DIDEROT - Velký slovník naučný, DIDEROT, Praha 1999;
• Evropská Komise, Glosář, Informační centrum Evropské unie při Delegaci Evropské komise v České republice, Praha;
• Tichý Luboš a kol., Evropské právo, 2.vyd., Praha, C.H.Beck, 2004;
• Týč Vladimír, Dokumenty ke studiu práva Evropské unie, 2. vyd., Masarykova univerzita Brno, 2004;
• Týč Vladimír, Základy práva Evropské unie pro ekonomy, 3. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, a.s. 2001.